Metalista.cz

Metalista.cz

Amon Amarth – Jomsviking (2016)

Amon-Amarth-Jomsviking

Za čtvrtstoletí existence si Amon Amarth vybudovali po celém světě velmi početnou fanouškovskou základnu, ostatně více než milion a čtvrt facebookových fanoušků budiž důkazem. Spojení vikingské tematiky s jejich hudbou se stalo kultovním. Z kapely se stala legenda a její věhlas roste s každou další vydanou deskou. Roste ovšem tento věhlas po zásluze? A proč se vůbec zaobírám hodnocením desky „Jomsviking“ téměř rok po jejím vydání? Odpověď na obě otázky se pokusím sesumírovat následujícím zamyšlením nad posledním albem i samotnou převelikou a pro mne až udivující popularitou Amon Amarth.

 

Jsem přesvědčen, že spíše než výjimečným talentem disponují Amon Amarth ekonomickou prozíravostí a schopností být ve správný čas na správném místě. Totiž abych byl přesný, sám si jejich muziku občas docela rád pustím, nicméně je považuji za kapelu nanejvýše dobrou a jestli mi ve spojitosti s nimi něco opravdu vrtá hlavou, pak je to jejich velká popularita, která se mi jeví jako neúměrná vůči kvalitě vydávané hudební produkce. Průměrná či jen lehce nadprůměrná alba, muzika stále na jedno a to samé brdo, moment překvapení nikde, opravdu silných momentů na každém albu pomálu… Inu, hoši asi opravdu vyplnili díru na trhu a dokázali oslovit široké vrstvy metalového publika. A za těch pětadvacet let, i když máme třeba jen dvě opravdu dobré skladby na každém albu, už si hitový koncertní set vytvořit dokážeme. Co pak na tom, že jako celky působí naše desky jednotvárně, zaměnitelně a nezajímavě.

 

Přesouváme se k žánrovému vyhranění. Povídačky o poctivé death metalové hudbě Amon Amarth byly vždy jen záminkou k vytvoření drsné image (proč asi nejsou Unleashed populární jako jejich krajané?). Jinými slovy Amon Amarth nehrají nic jiného než co nejpřímočařejší a nejjednodušší heavy metal, jemuž kontrast vytváří growling. Právě takový zvuk se v následujících letech dostal do kurzu. Když navíc své texty ukotvili do nevyčerpatelně populární vikingské tematiky, byly do rovnice zaručeného úspěchu dosazeny všechny potřebné hodnoty.

 

Samozřejmě se Amon Amarth museli hodně ohánět, aby se dostali tam, kde dnes jsou. Bez pilné práce by to nešlo a zde nutno podotknout, že jejich pracovní morálka je hodna obdivu. S obdivováním výsledné hudby je to už složitější, zvlášť když do merita věci začala silně promlouvat rutina. I přesto však v průběhu let hvězda Amon Amarth stoupala a stoupá nadále. Kapela má velkou výhodu v početném fanklubu, dobrém vztahu s fanoušky či skvělé doprovodné koncertní show (možnost vrhnutí se válečné moshové vřavy bezprostředně poté, co si s Johanem na dálku přiťukneme svými pivem naplněnými rohy, je zkrátka stylová). O opravdové oddanosti fanoušků svědčí i velký počet vymazlených a populárních „fan videí“ na YouTube. A zatímco trend takto kvalitních amatérských videí snad nejdále dotáhli fanoušci Sabaton, fandové Amon Amarth se pro změnu mohou pyšnit pestřejší zásobou triček, čímž se dostáváme k poslední složce napomáhající úspěchu Amon Amarth, tedy velmi efektivnímu marketingu, který kapela v průběhu let dovedla prakticky k dokonalosti.

 

Nemusí se proto Amon Amarth ničeho obávat, neboť své mají jisté. Snad i proto v posledních letech svou replikou Thorova kladiva rázně praštili o zem jen jednou, a to v roce 2008, kdy vydali svou nejlepší desku. Od té doby už bájné kladivo ve studiích spíše mlčí a práská se jím o zem pouze na pódiích. Ze svého koncertního ani nahrávacího nasazení kapela kupodivu neslevila, ba naopak. Svou prozatím poslední deskou „Jomsviking“ nám dokonce slibovala změny.

 

Ovšem ruku na srdce, Amon Amarth nepřinesli nového prakticky nic. Ano, samozřejmě, jistou jinakost představovalo koncepční pojetí alba. Na papíře vypadá hezky myšlenka tragického příběhu o nenaplněné lásce mladého muže, nešťastné vraždě, přidání se k Jómským Vikingům (napůl legendárnímu řádu severských válečníků z období desátého a jedenáctého století) a jeho neustále víře v pomstu. Ovšem když srovnáme současné texty kapely s dřívějšími, zjistíme, že tradiční poetika (severská mytologie, život Vikingů a jejich válčení především, dále motivy severských plání, zimy, lesa, hor či mořeplavby) se až na onu faktografickou reálii o napůl mytickém válečnickém řádu vůbec nezměnila.

 

A hudebně se Amon Amarth ani tentokrát nikam neposunuli, což však až na drobné změny v úpravě zvuku starších alb neudělali nikdy. Opět vydali typické album Amon Amarth určené především pro typické fanoušky Amon Amarth. Četná živá vystoupení se pak spolu s marketingovou podporou tradičně postarají o nábor nových fanoušků (prověřený postup). Opět tedy zamrzí, že se kapela stále nechává sžírat rutinní a jednoduchou tvorbou. Jak jsem již podotkl, kapela má své jisté, a proto se jí na druhou stranu nedivme, že nemá ani snahu plout do neznámých vod. Přitom se na většině alb dají pečlivějším poslechem najít místečka, která ozvláštňují hradbu kolovrátkové muziky hoblované do zblbnutí. Na mysli mám epičtěji laděné skladby, v nichž se objeví místy citlivá práce s emocemi a atmosférou. Tato místa jsou většinou stejně nakonec převálcována stereotypními kytarami, ale představují možnou cestu ke změnám (v případě posledního alba můžeme poukázat na „One Thousand Burning Arrows“ a „Back on Northern Shores“).

 

Albu „Jomsviking“ i přes veškeré oslavné promoční salvy chybí opravdový hit typu „Victorious March“, „We Shall Destroy“ nebo „Twilight of the Thunder God“. Nejambicióznějšími kousky jsou po sobě jdoucí „The Way Of Vikins“ a Iron Maiden evokující „At Dawn‘s First Light“. Díky pak samotnému Odinovi za to, že to tak vycítila i kapela a přehrává obě skladby na koncertech. Zbývající materiál je již tradiční, kdy pár poslouchatelných skladeb doprovází několik skladeb nezáživných. Mezi fanoušky se z pochopitelných důvodů nejvíce osvědčila pijatka „Raise Your Horns“, na kterou kapela ve videu pozvala notnou část svých hudebních kolegů a kamarádů. Ačkoliv se skladba může zařadit mezi sbírku povedených těžkých pochoďáků Švédů, vedle těch nejpovedenějších vyznívá chudším a trochu prvoplánovým dojmem. Naopak další klipovka „First Kill“ přestavuje i přes slibný svižný začátek naprosto typický jednotvárný hudební řetízkový kolotoč made in Amon Amarth, který po pár posleších zapadá do šedého průměru. V závěrečných minutách schovaný duet s Doro Pesch pak představuje pohřbení veškerého potenciálu, který spolupráce s ostřílenou Němkou nabízela. Opravdu si nepamatuji, kdy naposledy jsem slyšel tak průhledný, nudný a až úsměvně patetický duet. Celou fošnu samozřejmě chlapci nezapomněli opatřit vynikajícím zvukem a ve finále se spolehli na to, že to ve své řemeslně dobře odvedené práci prostě a jednoduše zase bude stačit a cílová skupina to opět zbaští i s navijákem. Já jen s téměř ročním odstupem nevěřícně zírám, jak silně zářící auru výjimečnosti dokázala desce vytvořit propagační kampaň. Za sebe mohu říct, že jedinou opravdu výjimečnou věc vidím v nádherně zpracované titulní straně bookletu.

 

Co říci závěrem? Věčná škoda, že mají Amon Amarth tolik rádi svou teplou peřinu a pod ní dobře hřející pec (alespoň co se vymýšlení skladeb týče). Stále těží z toho, že se umí objevit ve správný čas na správném místě a že se tu a tam dokáží vytasit se skutečně dobrou skladbou ve změti svého jinak průměrného materiálu. Je neoddiskutovatelné, že Amon Amarth jsou součástí metalového mainstreamu. V důsledku toho se zřejmě nedá očekávat jakýkoliv pokus o změnu tvorby. Patrně zůstane jen mým (a chci věřit tomu, že nejen mým) zbožným přáním, aby Amon Amarth natočili album s výhradně epičtějším (nebo technicky propracovanějším) materiálem. Věřím, že na to mají. Jen chtít… Vždyť i vzpomínaní Iron Maiden, v nichž kapela přiznává inspiraci, minimálně posledních deset let dokazují, že tato cesta má smysl. Zkusme tedy zůstat optimističtí a doufejme, že to příště u Amonů nebude zase o tom samém.

 

Hodnocení: 6 / 10

 

Tracklist:

 

  1. First Kill
  2. Wanderer
  3. On a Sea of Blood
  4. One Against All
  5. Raise Your Horns
  6. The Way of Vikings
  7. At Dawn’s First Light
  8. One Thousand Burning Arrows
  9. A Dream That Cannot Be
  10. Back on Northern Shores

 

Stopáž: 47:34

 

Amon Amarth – At Dawn’s First Light

 

Amon Amarth – Raise Your Horns

 

Amon Amarth – First Kill