Metalista.cz

Metalista.cz

Avenged Sevenfold – The Stage

Po třeindexch letech čekání je tu nové album amerických Avenged Sevenfold. První slovo, které mě v souvislosti s tímto počinem napadá je šokující. Jednak proto, že se objevilo takřka zničehonic, v neposlední řadě také ale kvůli své unikátnosti a originalitě, která předchozímu albu „Hail to the King“ tolik chyběla. Jistě, už první singl, který jsme si mohli poslechnout, dával tak nějak najevo, že album se ponese spíše v duchu starších nahrávek jako „City of Evil“, výsledek ale nakonec svou neotřelostí předčil všechna očekávání.

Album začíná právě písní „The Stage“, k níž kapela už dřív zveřejnila videoklip. Jedná se o osmiminutovou skladbu, která začíná poměrně nevinným kytarovým riffem, k němuž se postupně přidají bicí a skladba se pořádně rozjede. Song balancuje mezi tvrdšími a měkčími momenty, obsahuje skvělé sólo a také se zde představuje výborný nový bubeník Brooks Wackerman. „Paradigm“ začíná poměrně tvrdým kytarovým riffem, pak přijde Shadows se svým podmanivým zpěvem ve slokách a nakonec se pořádně rozeřve v naléhavém, ale melodickém refrénu. Tato skladba obsahuje také naprosto strhující sólo, dle mého rozhodně jedno z nejlepších na celém albu. Album si drží vysoký standard i s další skladbou nazvanou „Sunny Disposition“ , která překvapí náhlými změnami tempa, které dodávají songu správný nádech šílenství a pak přijdou úžasné dechy v kombinaci s melancholickým zpěvem v refrénu, skladba dá občas vzpomenout na „A Little Piece of Heaven“, přesto ale rozhodně nejde o žádnou vykrádačku. „God Damn“ nastupuje s masivními bicími, které se střídají s mnohem jemnějším kytarovým riffem. Skladba je rychlá a svižná a má skvělý, tak nějak provokativní refrén. V určité části se přehoupne do jakéhosi flamenca, netrvá však dlouho a znovu se pořádně rozjede. Wackerman tady rozhodně dokazuje své kvality, ostatně jako na celém albu. Album nezačíná nudit ani s další skladbou, nazvanou „Creating a God“, zde jsou sloky opravdu skvělým příkladem typicky bláznivého, provokativního zvuku kapely, zatímco refrén je jako z jiné galaxie. V další skladbě přichází zvolnění tempa. „Angels“ je krásně melancholický kousek, Shadowsův zpěv je zpočátku klidný, přesto ale strhující a znepokující, v refrénu pak šplhá do závratných výšin, skladba mi nejvíce připomíná asi album „Nightmare“, konkrétně skladby jako „Victim“ či „Tonight the World Dies“.„Simulation“ začíná také zvolna, trochu psychedelicky, pak ale přijde zvrat, přidá se na rychlosti a začne šílená jízda. Měkčí a tvrdší pasáže se tu ale ještě párkrát vystřídají. V určitých momentech můžeme v pozadí slyšet nejrůznější skřeky a jiné podivné zvuky či hlasy, které v kombinaci s nekompromisním kytarovým riffem a Wackermanovou palbou vytváří skutečně unikátní dojem. „Roman Sky“ začíná krásně podbízivou kytarou, ke které se později přidá jemný zpěv a postupně nabývá na dramatičnosti, krásná skladba. Album je završeno patnáctiminutovým monstrem, „Exist“ rozhodně není žádná lehce stravitelná hitovka, což by asi ani nikdo v souvislosti s její délkou nečekal. Musíte se k ní sice dostat, ale bude to stát za to. Jde o unikátní skladbu plnou psychedelických momentů a vesmírně znějících kytar. Po velice dlouhé instrumentální části přijde na řadu melancholický zpěv, v pozadí hraje čistá kytara. Refrén není nijak zvlášť epický, jak by mohl leckdo čekat, celkově zní vlastně skladba od momentu, kdy Shadows začne zpívat spíše jako balada. Přesto se tu i nadále dá najít spousta unikátních momentů. Tím nejdůležitějším je mluvené slovo nahrané Neilem deGrasse Tysonem, slavným americkým astrofyzikem, který tuto část pro kapelu sám napsal.

Album je tedy rozhodně něco úplně jiného, než jeho předchůdce, což je podle mě, přestože mám „Hail to the King“ rád, dobře. Avenged Sevenfold dokáží tvořit mnohem zajímavější a originálnější hudbu, než skladby jako „This Means War“ a toto album je toho skvělým důkazem.

Tracklist:

01. The Stage

02. Paradigm

03. Sunny Disposition

04. God Damn

05. Creating God

06. Angels

07. Simulation

08. Higher

09. Roman Sky

10. Fermi Paradox

11. Exist