Metalista.cz

Metalista.cz

Blues Pills – 5. 3. 2017, Rock Café, Praha

Na 5. března byla naplánována zastávka švédské bluesrockové kapely Blues Pills. Na koncert jsem vyrazil do pražského klubu Rock Café poblíž Václavského náměstí. Abych pravdu řekl, tak jsem byl velmi zvědav, jak se Švédové představí na prvním samostatném koncertu u nás. Dosud Blues Pills hráli pouze na festivalech. Po vydání úspěšné stejnojmenné prvotiny a následně živáku a druhého alba „Lady in Gold“ má očekávání byla vysoká. Když jsem dorazil do klubu, byl jsem mile překvapen. Jak se ukázalo, koncert nadějných Švédů se konal bez předkapel. V potemnělém sále mi hned od začátku imponovalo maličké pódium, které osvětlovaly reflektory na fialovou barvu. Kapela začala přesně a hned titulní skladbou „Lady In Gold“. Popravdě jsem měl trochu obavy, jaká bude kvalita zvuku v tak maličkém klubu. Blues Pills mě hned vyvedli z omylu. Hned úvodní skladba měla neskutečnou energii. Již od prvních tónů se na mě vyřítil neskutečný příval energie, se kterou na podium přímo vtrhla zpěvačka Elin Larsson a publikum si získala hned první skladbou. Pokaždé když slyším tuto skladbu, mám husí kůži. Znalci kapely zcela jistě vědí, že tato skladba se zabývá tématikou smrti, když přichází „dáma ve zlatém“. Následující skladba „Little Boy Preacher“ mě skutečně dostala, má pořádný tah na branku. Zpěvačka Elin podávala neskutečný pěvecký výkon za doplnění kapely a to především francouzského kytaristy Doriana Sorriauxe. Místy jsem si připadal, jako bych se přenesl v čase do let šedesátých. Jak se ukazuje, jistý druh hudby je nadčasový a vymyká se všem hudebním trendům a je stále orginální. Následovalo krátké intro a koncert odsýpal jako švýcarské hodinky, následovala jedna z kompozičně nejnáročnějších skladeb kapely „Black Smoke“ z prvního alba, která patří ke skladbám, které mě vždy zaujmou, poněvadž na živo si kapela experimentuje s kytarovými sóly. Na této skladbě mě baví změny tempa, kdy se často necháte unášet melancholií a najednou zase zrychluje a Vám to nedá a podupáváte si do rytmu. Švédové nezapomínají i na singly, zazněla i skladba „Bliss“, která se do klubového prostředí hodila a i když se dosud na řadové desce neobjevila, tak rozhodně místo v koncertním setlistu si zasloužila. Další „Won’t Go Back“ z aktuální řadovky pokračovala opět ve svižném tempu a publikum si tuto skladbu užívalo spolu s kapelou. Zpěvačka Elin za bezchybného zpěvu dokázala skákat do rytmu a neustále se pohybovat a tím si získala publikum, které k mému překvapení bylo velmi různorodé a vícegenerační. Málokterý žánr Vám takový pohled dokáže zprostředkovat. Ocitl jsem se na pořádné blues rockové party a bohudík za to. Další skladba z prvního alba, která je umístěna v samém závěru desky „Little Sun“ trošku zpomalila tempo koncertu. Tento počin ukázala kapelu v odlišném světle. Nejvíce mě dostalo to, jakým způsobem zpěvačka dokáže pracovat s hlasem a v pomalejším skladbách zní fantasticky a uvěřitelně bez žádné přetvářky za intstrumentálního doprovodu kapely. Během tohoto počinu jsem měl několikrát pořádnou husinu. Po krátkém intru následovala skladba „Elements And Things“, která je cover verzí od Tonyho Joea Whitea. Musím říct, že skladba zněla velmi svěže a velmi mě bavila, stejně jako následující „You Gotta Try“, která začíná sice pozvolna, ale já jsem se nenechal ošálit, skladba vrcholila svižným refrénem, který jsem hltal plnými doušky. Pomalu se blížil vrchol večera, který pro mě odstartoval skladbou „Astralplane“, která je pro mě jak z pěveckého tak instrumentálního hlediska skvostem. Nejvíce jsem si užíval kytarové vyhrávky kytaristy Sorriauxe. Během této skladby mi vrtalo hlavou, které kapely byly inspirací pro tuto skladbu. Následovaly tři hitové skladby, bez kterých by to opravdu nešlo tj. „High Class Woman“, „Ain’t No Change“ a „Devil Man“. První zmíněná mě vždycky dostane, pokaždé když ji slyším, jásám blahem. Co se týká druhé zmíněné skladby, tady je jenom třeba říct to, že tato skladba Vás nabudí takovým způsobem, že si připadáte jako nabitá baterka. Skladba měla neuvěřitelnou energii a spád, prostě jak se říká pořádný tah na branku. Všimnul jsem si, že ani tato skladba nenechala publikum chladným a tak nějak všichni jsme se pohupovali do rytmu skladby. Třetí zmíněná skladba byla zahrána jako ze singlové verze bez úvodní kytarové vyhrávky a musím říct, že mi více sedí nežli zmixovaná verze, která se objevila na první desce. Po skončení skladby „Devil Man“ se kapela na moment odmlčela a nadšené publikum si žádalo přídavek. Jednou ze dvou závěrečných skladeb byla cover verze Jefferson Airplane „Somebody To Love“, kterou jsme s kapelou odzpívali a takový rachot musel snad být slyšet i někde na Václaváku. Blues Pills se rozloučili s noblesou a to skladbou „Gone So Long“. Musím říct, že už dlouho se mi nestalo abych byl po koncertu dojat. Zpěvačka Ellin se na konci koncertu omlouvala, že to na předchozím koncertu v polských Katovicích trochu přepálila s hlasem. No musím říct, že to na pěveckém výkonu nejen, že nebylo znát, ale dokonce zněla fantasticky. Určitě ještě o této kapele uslyšíme.

Celkově koncert předčil má očekávání. Něco tak neskutečně uvěřitelného a srdečného jsem už dlouho neslyšel. Kapely, které se věnují žánru dnes populárně označované jako retro rock, mají často problém s tím, aby nekopírovaly své předchůdce, případně nezněly zatuchle. To se ale v žádném případě netýká Blues Pills, ti i když svou tvorbou navazují na léta šedesátá a částečně i sedmdesátá zní svěže, originálně a přitom odkazují na tak vzdálenou minulost. Klobouk dolů. Jak se zdá, fanouškovská základna se rozšiřuje. Poslední řadovka „Lady In Gold“ se dostala v Německu na první příčku. Sám jsem zvědav, s čím příjdou příště. Bezpochyby na koncertu nebudu chybět, už teď se těším.

Setlist

  1. Lady In Gold
  2. Little Boy Preacher
  3. Intro
  4. Black Smoke
  5. Bliss
  6. Won’t Go Back
  7. Little Sun
  8. Outro
  9. Elements And Things (Tony Joe White cover)
  10. You Gotta Try
  11. Astraplane
  12. High Class Woman
  13. Ain’t No Change
  14. Devil Man
  15. Somebody To Love (Jefferson Aireplane cover)
  16. Gone So Long