Metalista.cz

Metalista.cz

Iced Earth, Kataklysm, Ensiferum – Zlín – 18.12. 2016

V neděli 18. prosince 2016 se ve zlínském Masters of Rock Café rozezněla čtveřice kapel Kataklysm, Ensiferum, Iced Earth, Unearth. Akce se původně měla uskutečnit ve Sportovní hale Euronics, ale snad kvůli malému zájmu byla přesunuta. Není se co divit, spousta lidí musí ráno do práce, nebo školy, takže je slabší účast pochopitelná. Klub otevíral v 18:30 a v 19:00 začala hrát první kapela.

Tou byli američtí Unearth. Metalcore nemám rád a nikdy jsem rád neměl, takže jsem od nich neočekával nic víc, než že budu sedět na baru. Kapela se však předvedla v dobrém světle a byla milým překvapením. Obvzvlášt se mi líbil výkon zpěváka, který nepoužívá ušitrhající scream, jak většinou bývá u metalcorových kapel zvykem. Američané hráli 40 minut a největší mínus mi u nich přišli jejich trika – booklet alba Kings of Metal od Manowar a nad tím nápis UNERARTH, vážně nechápu, čeho chtěli touhle prezentací dosáhnout…

Další přišli na řadu kanadští Kataklysm, kteří jsou na scéně už 25 let a pro mě byli nejlepší kapelou večera. To, že hráli už druzí bych ještě pochopil, ale to, že měli vyhrazených mizerných 50 minut už teda ne. Viděl jsem je podruhé a působili naprosto profesionálním dojmem. Chrlili do davu jeden úderný riff za druhým, hudba měla patřičný říz a i když v mosh pitu nebylo víc jak 10 lidí, tak pobyt v něm stál za to. Zazněli staré pecky jako „As I Slither“, ale i věci z posledního alba Of Ghousts And Gods jako „Black Sheep“. Jediné, co bych možná vytknul, že mohli být trochu energičtější, ale Kataklysm nikdy nehráli ve zběsilém tempu.

Třetí přišli na scénu finští Ensiferum. Ti se prezentovali velmi solidním a také energickým výkonem a i když mají hodně pomalých songů, tak setlist sestavili výhradně z těch rychlejších a tvrdších. Mosh se rozrostl do hezkých rozměrů, zformovali se i 2 wall of death a jednou se veslovalo. Atmosféra byla perfektní. Letošním rokem kapela vyměnila klávesistku Emmi Silvennoinen za Nettu Skog hrající na akordeon. Nemám porovnání s předchozí sestavou, ale myslím, že Nettu do kapely dobře zapadla, i když její nástroj byl trochu nevýrazný. Celkově kapela hrála nadočekávání tvrdě a možná tohle byl i jeden z důvodů proč. Finové měli také vyhrazených 50 minut, ale lehce přetáhli a hráli asi hodinu.

Nakonec přišlo největší překvapení večera a to američtí power/thrash metalisti Iced Earth. Power také moc nemusím, takže jsem neměl žádné očekávání. Než začali hrát, tak publikum lehce prořídlo. Existence moshe se omezila jen na pár mikro záblesků. Ale kapela hrála v neskutečné pohodě, byl to předposlední koncert turné a na pódiu nechali všechno. Plánoval jsem, že si poslechnu pár písniček a půjdu si sednout, ale Američané hráli energicky, sestavili tvrdý setlist a nakonec jsem na ně byl až do konce a stihl jsem i dobře protřepat hlavu. Vyzdvihnout musím hlavně fantastickou práci bubeníka Brenta Smedleye, ale kapela se celkově prezentovala velice solidním výkonem a velmi mile mě překvapila.

Akce skončila kolem půlnoci a lze si jen těžko představit lepší program na nedělní večer. Důkazem nechť je, že jsem přijel s vyřvanými hlasivkami, pískotem v uších a bolavým krkem, které přetrvávají do teď.