Metalista.cz

Metalista.cz

Morčata na útěku – 23.03.2017, Melodka, Brno

Nechtělo se mi zprvu věřit, jak věrné a hladové fanoušky tato (samozvaná) prazvláštní kapela má, když na čtvrtek 23. 3. 2017 ohlásila křest svého osmého alba „Di do prdele“ a zhruba dva dny před samotnou akcí oznámila, že má vyprodáno. Vždyť na tomtéž místě, tedy v brněnské Melodce, koncertovala Morčata na útěku naposledy pouhého čtvrt roku před plánovaným březnovým křtem. Jakékoli obavy o zaplněnosti klubu však zpráva o vyprodání akce zažehnala, ba co víc, jedna z informací facebookového kuloáru tvrdila, že se na akci údajně prodalo 300–400 lístků, přičemž ideální kapacita Melodky je mnohem menší (na svém Bandzone profilu dokonce Melodka uvádí kapacitu 250 lidí). Zdálo se tedy, že situace nasvědčuje opravdu vřelému a početnému kotli fandů, na který se Morčata mohla těšit.

 

Ještě před nimi však měla scénu od 20:00 rezervovanou jejich spřátelená formace Ybca přehrávající notoricky známé písně filmových pohádek, které místy mixuje významnými hity rocku či grunge. Z hlediska dramaturgické sounáležitosti si k sobě Morčata vzala vhodného spoluhráče. Přestože jsem chtěl stihnout alespoň polovinu setu, o zážitky z něj se bohužel nepodělím, neboť jsem po více než půlhodinové cestě z okrajové části Brna až před samotným klubem zjistil, že lupen zůstal doma a do koncertu Morčat zbývá rovná hodina. Nechme nyní stranou, zda můj tragikomický příběh inspiruje Morčata k napsání nové písně. Záchranná mise se naštěstí zdařila, a tak jsem se po tlačenicích u šatny nakonec dostal na plac těsně před začátkem vystoupení hlavního aktéra, které začalo ve 21:30.

 

Vroucnost kotle se rychle potvrdila, a to doslovně. Sice se mi nepodařilo zjistit konečný počet prodaných lístků, ale již od příchodu do předsálí klubu bylo zřejmé, že je Melodka natřískaná k prasknutí a pojímá o mnoho víc lidí, než by v ideálním případě zvládla. Místy nebylo k hnutí, ze všech tekl pot, z Morčat dokonce natolik, že si musela dát v polovině setu pauzu.

 

Protože jsem kromě březnového křtu navštívil i dříve zmíněné prosincové vystoupení Morčat v týchž prostorách, chvíli bych se u srovnání obou koncertů zdržel. V základu se totiž obě štace velmi podobaly, do žádných razantních změn ve výběru skladeb se chlapci nepustili. Základ v obou případech tvořily klasiky staršího i novějšího rázu: Karel sral, Nalitej jak pohrabáč, Máme je krátký, Rodinná pouta aneb Moc hodnej strejda, Planeta prasat, Prcáš? Prcám!, Strastiplná cesta Dilda Pytlíka: Dovnitř a zas zpátky, TwAyLaYt, Bukkake, Dobrý den. Z aktuálního alba zazněl titulní kus Di do prdele!, dále sepulturovský Klus, asijsky podaný Joža a o co méně vulgární, o to lépe pointovaný song Hledá se děda, který Yetti uvedl slovní hříčkou mezi aktivitami geocaching a dědocaching. Zazněla samozřejmě i trilogie věnovaná Lídě, přičemž Yetti prozradil svůj původní záměr dále ji nerozšiřovat, který však na četná přání fanoušků zřejmě přehodnotí a pokusí se vymyslet čtvrtou epizodu The Alimenty a pátou epizodu The Pohřeb. Uvidíme tedy časem…

 

Co však šlo vidět na první pohled, byla vášeň v kotli. Málokdo neznal text jakékoliv písně, nových skladeb nevyjímaje. V této souvislosti nutno zmínit, že Morčata s fanoušky komunikují a vycházejí velmi dobře (na Facebooku i na koncertech). Zpřístupnila s předstihem celé nové album na YouTube či sama zveřejnila odkaz na ulož.to, když se na Facebooku jeden z uživatelů doslovně ptal po možnostech bezplatného stahování. Morčata jsou tedy nejen při zemi, ale také si z toho všeho jednoduše dělají prdel, což je vlastně dobře. Ostatně i album se křtilo nikoli alkoholem, nýbrž šlehačkou ve spreji (v duchu poetiky obalu CD). Yetti ještě předtím šaškoval ve stylu „jestli tady to cédo fakt nikdo nemá, tak to prostě někdo rychle stáhněte z ulož.to, pokřtíme alespoň ty vaše MP3“.

 

Výhrady bych měl k nemalé podobnosti s běžným koncertem. Problémem bych ani neshledával stejný repertoár hitů či výborných medley mixů vlastní tvorby, jen těch nových skladeb se mohlo přehrát víc, třeba absence výborné Hraju na triangl zamrzela. Také jsem se těšil, jak se Yetti naostro popere s imitací Briana Johnsona (AC/DC), avšak nezazněl ani kompletně předělaný Thunderstruck, ani úryvek z Hells Bells. Rovněž jsem si sliboval i nějaký improvizační duet s BigBossem (Root), když už byl jedním z kmotrů vedle kapely Ybca a ilustrátora nejen aktuálního alba Morčat Igora Zajíčka (jinak známého z časopisu Trnky Brnky). I přes jistou šablonovitost však musím říct, že šlo o zdařilý koncert, který mě bavil. Morčata do toho šla naplno a já si to užil.