Metalista.cz

Metalista.cz

Rozhovor s Pavlem Marcelem

Pavel Marcel

Konečně první rozhovor po delší době. Vyzpovídala jsem všestranného hudebníka Pavla Marcela a doufám, že se Vám rozhovor bude líbit.

Pokud ho ještě neznáte, tak vězte, že Pavel Marcel je opravdu všestranný a stojí za spoustou projektů, se kterými jste se už určitě někde setkali. Skládá filmovou hudbu, hraje na kytaru a vlastní nahrávací studio a to jsem zmínila jen nepatrnou část jeho činností. Více se dočtete níže.

 

Začneme u tvého hudebního vkusu. Jaké kapely si nejradši poslechneš a chodíš i na jiné než vlastní koncerty?

V zásadě mám rád klasický rock typu Whitesnake, Deep Purple, AC/DC a Kiss. Do toho se mísí vlivy kapel typu Styx, Extreme, Journey a samozřejmě jižanský party + americké country.

Kdo tě přivedl k hudbě a měl jsi nějaké období, kdy jsi poslouchal kapelu či interpreta, kterého už by sis dnes už neposlechl?

K hudbě mě přivedli rodiče hlavně tím, že mě dali již od malička na klavír a oba hráli, máma na housle, táta na klavír. Strejda hrál v České Filharmonii na housle a byl pořád někde na turné, tak jsem si říkal, že kdyby mi nevyšel kosmonaut, jezdec F1 nebo alespoň pilot dopravního letadla, možná by mi stačilo dělat muziku jako strejda, jezdit do Japonska, kupovat tam digitálky a prohánět gejši. Na gymplu jsem poslouchal Voivod, kterej už mi s odstupem času přijde zbytečně úchylnej.

S jakou představou jsi začínal svou hudební kariéru? Napadlo tě tehdy, že to dotáhneš tak daleko?

Začínal jsem na piano, a když se mi povedlo vyhrát jednu dnes již nepodstatnou okresní soutěž s valčíkem cis moll od Chopina, tak jsem si říkal, že když budu ještě tak rok cvičit, mohl bych hrát skoro jako Svjatoslav Richter a místo školy jezdit do Japonska, kupovat digitálky a tak. Bohužel jsem někde z kazeťáku zaslechl Kiss a místo piana jsem se zakousl do kytary a o tom, že mě čeká zářná budoucnost plná digitálek a nadržených gejš, už jsem ani na minutu nezapochyboval. Bylo mi tak 9.

Koho považuješ za svůj hudební vzor nebo zdroj inspirace?

Jednoznačně Kiss, později Deep Purple, AC/DC, jak mi to začalo jít, tak jsem pokukoval po Vaiovi, Morsovi, Bettencourtovi …

Hrál jsi ve spoustě kapel a se spoustou interpretů, které z nich považuješ za pro tebe nejpřínosnější? A jak to, že právě v Pumpě působíš už tolik let?

Asi proto, že je opravdu nejpřínosnější. Největší školu mi ale dal Luboš Andršt už jenom tím, že ho již minimálně 10 let natáčím a hodně se o muzice bavíme. Do dneška mi umí nádherně počechrat ego, když mi například nad záznamem koncertu se Skinny Molly poradí: „Jako dobrý, docela jsi tam zapadl, ale měl bys trošku přemejšlet nad těma dominantníma sestupama.“ A já pak měsíc sjíždím dominantní licky a říkám si: „jak jsem tam tohle mohl tenkrát hrát, taková ostuda!“

Je vůbec nějaký významnější český interpret, se kterým jsi ještě nepracoval?

Je jich spousta, nehrál jsem zdaleka s každým, to se nedá zvládnout a ani to není účel.

Říkal jsi, že tě hudba uživí. Opravdu to tak je? A kolik času tomu musíš věnovat?

Tak nikdy jsem nedělal nic nehudebního. Ale rozhodně mě neživí jenom hraní s Pumpou nebo zaskakování a nahrávání partů ve studiu. Musím ještě skládat filmovou muziku, točit ji, míchat, masterovat a každý sudý týden odehrát cca 12 show (dvojáky, trojáky) pro děti s Marťánky – školou z Marsu. Do toho občas nějaký ten odborný článek nebo videorecenze pro Jamstage. Žere mi to veškerý čas, nestíhám vůbec nic jinýho a teď s dvěma dětma je to pěkná prekérka. Koníčky – nula, buď jsem na hraní, ve studiu nebo si hraju s dětma.

Co vlastně momentálně všechno děláš? Předpokládám, že při množství činností, které děláš, si všechno musíš rozdělit na nějaké etapy, abys to všechno stíhal nebo jak to zvládáš?

Jak jsem říkal před chvílí, živě – Pumpa a Marťani, ve studiu točím moji postprodukční muziku pro hudební banku Fontána a spřízněný lidi, jako Bobo Kantor, Michal Prokop, Luboš Andršt nebo třeba Necrocock. Etapy dělám zhruba po týdnu – týden hraní, 4 dny jen rodina, 2 dny lehké točení + rodina večer. (I když moje nejlepší žena Kikina právě teď protestuje, že nadsazuju s tou rodinou). Prázdniny jsem si nechal celé pro rodinu a bylo to super. Jen občasný výjezd s Pumpou, jinak kolo, stan, chování, hraní her a vyprávění.

Máš i nějaké jiné než hudební zájmy?

Nehudební ch zájmů mám několik, létání, motorky nebo sportovní šerm-fleret, ale na nic z toho už nemám vůbec čas. Tak snad někdy později…

Máš hudební studio. Kdo nejzajímavější u tebe nahrával? Někde jsem četla, že i Karel Gott.

Jo, to je pravda a taky Helena Vondráčková, když jsme u těch megastars, ale to byly příjemné excesy, nejsem žádný jejich dvorní kytarista nebo zvukař.  Daly nás dohromady písničky, na kterých jsem něco dělal, konkrétně „Místa, která znáš“ od Viktora Dyka a „Léto s Blaníkem“ od Josefa IX.
Nejslavnější stálý zákazník je bezpochyby Michal Prokop a již zmíněný Luboš Andršt. Jsou to skvělí pánové a točím s nimi rád.

A když už jsme u tvého studia. Mezi našimi čtenáři je určitě spousta hudebníků. Co musí udělat, když by u tebe chtěli nahrávat a specializuješ se nahrávání nějakého konkrétního hudebního stylu nebo se u tebe dá nahrávat cokoli?

Momentálně tzv. na kšeft netočím, protože to nemám šanci stíhat. Pokud se někdy v budoucnu vrátím k natáčení kapel, stačí, aby měla kapela jasno, co chce točit, zbytek nějak domluvíme. Styl je omezen v zásadě obsazením kapely, mám studio v garáži, tak nemůžu točit nějaký velký party, maximálně je můžu smíchat a zmasterovat.

Co bys poradil začínajícím kapelám?

Aby se nesnažily dělat to, co zrovna letí, pokud to není současně to, co jim sedí nejvíc. Nic není starší než včerejší móda. Každý zboží má svýho kupce, není účelem líbit se všem, důležitý je bejt dobrej v tom, v čem jsem „doma“. Nebát se neúspěchu. Krach k tomu patří, je všudypřítomnej. Většina kapel se nikdy pořádně nechytí a většina muzikantů to bude do smrti dělat jako zábavu, je to krutej svět, kde nabídka mnohonásobně převyšuje poptávku a neúspěch je normální, každej to zažije mnohokrát za kariéru. Cesta je důležitější než cíl, když se to nepovede, i tak to bude jízda, když jo, brzy to skončí, užijte si každou dobrou minutu, hoši. A nezasírejte facebook nehudebním pseudomorálním marastem, lidi zajímají vaše písničky a ne kdo s kým nebude na které akci hrát.

Děláš video recenze na kytary, přesvědčila tě některá z nich ke změně? Kolik kytar vlastně vlastníš?

Jedna jo, Jackson Dinky Black and White Cracle, dokonce jsem si z ní udělal primární nástroj. Jinak mám 2 Ibanezy, jeden Fokus, dva Jacksony a jednu Yamahu.

S Pumpou jsi vyhrál v soutěži Rádia Beat o předskokana AC/DC. Management měl na výběr ještě další dvě kapely, ze kterých si vybral. Jaký je to pocit, když ti unikne taková příležitost?

Kdyby mi bylo dvacet, měl bych pocit, že je to konec světa, dneska už jsem to bral jen jako hezkej pokus. Klukům z Doktor Viktor to přeju, jsou skvělí a narozdíl od nás jim to obrovsky pomůže. Oni mají všechno hezký před sebou, my už spíš za sebou. Nedávno jsme se potkali v Pardubicích a díky tý soutěži si spolu určitě brzy zahrajeme. Nejspíš ve Vagonu v Praze koncem roku. Ta podpora fanoušků byla dojemná a udělala nám obrovskou radost, takže z toho nakonec mám vlastně dobrej pocit.

Koncem minulého roku jsi absolvoval část turné se Skinny Molly jako záskok za Jaye Johnsona. Jak jsi se k tomu dostal, jaké to bylo a máš nějaký zajímavý zážitek?

Vzniklo to během pražské pařby s Mikem Estesem, Lukem Bradshawem a záskokem Manu Aschebachem. Nehráli jsme s nima poprvé, takže už jsme se znali, Jay nemohl přijet, Manu měl svoje turné, tak mi Mike řekl, jestli bych to nejel já. Samozřejmě mě to neskutečně potěšilo, a i když jsem se musel v hrozných nervech za týden naučit 21 věcí a jet hrát první koncert do Sheffieldu v Anglii bez zkoušky, byla to mega jízda. Všechno si za pár koncertů sedlo a strávili jsme spolu nádherných pět týdnů. Neocenitelná zkušenost, přátelství na celý život a veselých historek je z toho na knížku. Jednu dám:

Když jsme byli ve Walesu, byli jsme trochu přetažený, tak abych odlehčil atmošku poměrně roztahaný zvukový zkoušky, říkám znuděnýmu Mikovi „Hey, Shenk, check this:“…Mike zpozorněl, čekal nějakej prd do ticha nebo podobnej dospělej vtípek a já ukázal na zvukařův růžovoučkej kufřík a ptám se: „Is this your case, mate?“ Zvukař přikývl a já na to „It’s GAY!“ Následoval výbuch smíchu celý kapely, ale překvapivě i přihlížejících místních, jedinej kdo se nesmál, byl ten zvukař, kterej nás od tý doby zcela záměrně zabíjel odposlechama. Zrovna si tak mezi písničkama říkáme, jestli je tak nešikovnej nebo nerozumí vtipu („gay“ se v angličtině rádo používá místo „lame“ nebo „bad“, což vytáčí jenom čtenáře Guardianu, abych si půjčil slova nadboha Jeremyho Clarksona) a v tom si vedle něho sedne jasná buzna a chytne ho za ruku! On ten růžovoučkej kufříček měl zcela záměrně a slíznul chuděra takovej výsměch. Všechno nám to secvaklo až během hraní a vtip měl ještě další dojezd na pódiu a od té doby už nešly odposlechy až do konce. I tak to byl super koncert a lidi byli neskutečný. Bohužel jsem tomu  jejich dialektu po třetím pivu úplně nerozuměl, tak se koukám na kluky, jakože pomoc a Mike zahlásil  – taky nevím, naše země jsou bohužel rozděleny společným jazykem.

Pavel Marcel se Skinny Molly

Neinspirovala tě taková zkušenost k dlouhodobějšímu působení v zahraničí?

Tak určitě, mám tady ale nějaké mateřské povinnosti zrovna …

Objevíš se během říjnového koncertu se Skinny Molly na pódiu?

Asi jo, na chvilku, Jay ale tentokrát dorazí, tak jenom abych se nevměšoval .

Jaké máš plány do budoucna? Máš nějaký sen, který bys rád zrealizoval?

Plán je hrát, co to půjde. Chci vydat nějaké taby, natočit něco sólového pro fanoušky, dokončit orchestrální muziku ke hrám a k trailerům a zvládnout slovenskou část turné s Marťany a Facelookem. Rád bych si splnil sen o vlastním létání a udělal si piloťák. Při tom všem být se svými kluky a všechno je pořádně naučit a všechno důležitý s nima prožít.

Chceš něco vzkázat fanouškům?

Jasně! Koncerty Skinny Molly a Pumpy 26. října – Bounty, Olomouc  a 27. října – Praha, Nová Chmelnice budou i přes tragickou smrt promotéra a našeho kamaráda Ozzyho Kubíka. Dál bych to nerad rozmazával, je to čerstvý a jediný co v tom my můžem udělat, je pokračovat v jeho jedinečným díle. Nebýt jeho, nejspíš se spolu ani teď nebavíme, odpočívej v pokoji, kámo.